Před pár týdny proběhla v médiích vlna zpráv věnujících se zákazu adopcí dětí z Ruska do USA. Jak šlechetné, že naše média věnují tolik pozornosti opuštěným ruským dětem. Nebo že by nešlo až tak moc o děti?
Mediální obraz byl hned hotový - zlý Putin zakázal nebohým ruským opuštěným dětem možnost skvělého života v zámoří. Zcela však přehlédli, že celé záležitosti předcházel incident, kdy ruské dítě adoptované do americké rodiny bylo adoptivní matkou týráno, ta si to ještě nahrávala na video, které následně umístila na Youtube. Po tomto incidentu proběhla v Rusku poměrně rozsáhlá celospolečenská diskuse na téma adopcí do USA - ať již mezi odbornou či laickou veřejností. Nelze tedy tvrdit, že by se jednalo čistě o nějaký Putinův výmysl s čistě politickým podtextem. V Rusku, obdobně jako u nás, je péče o opuštěné děti garantovaná státem a obdobně jako u nás fungují v Rusku dětské domovy a obdobná zařízení. Jakkoli DD v Rusku nemusí být nic extra, stále jsou zde určité záruky řádné péče, která v případě adopcí - obzvláště do dalekého zahraničí - může být značně diskutabilní a její kontrola v případě zahraničních adopcí připadající konzulárním úřadům (které jistě nemají na práci nic jiného, než dělat sociální šetření) dosti problematická. Co mě však vadí daleko více je, že oproti jednoznačně politicky motivované záplavě zpráv o adopcích z Ruska se nevěnuje v médiích prakticky žádná hlubší pozornost ústavní výchově a náhradní rodinné péči v České republice (tedy vyjma PR článků o tom, kterak nějaká firma darovala cosi komusi - a setkal jsem se s případy, kdy takto darované věci po čase zmizí kdesi u kohosi). A to zejména v době, kdy dochází bez jakékoli širší diskuse k zásadním změnám v této oblasti. Celospolečenská diskuse je v tomto případě o to více důležitější, přikládají-li nové vládní návrhy a prosazované změny velkou váhu právě na zapojení široké veřejnosti do aktivního řešení problému. Média k tomuto mlčí, jakoby u nás nebylo množství případu týrání dětí svěřených do péče, jakoby neexistovaly případy, kdy se adoptivní rodiče chtějí následně svěřeného dítěte zbavit, jakoby v ústavech a dětských domovech nedocházelo k porušování zákonů a práv dětí. O tom naše média samozřejmě mlčí a lokajsky se přidávají k jakési zpolitizované dezinformační kampani, po vzoru různých (ne)výdělečných pseudohumanistických nadací, které celý problém znají leda z rychlíku, ale byznys se jim na tom dělá docela dobře.
Jakub Holas | 
